Meče Munenori jsou kovány tak jako většina dnešních replik samurajských mečů v jedné z mnoha kováren v Čínském Longquanu. Takzvaném "Městě kouzelných mečů", s tisíce let starou kovářskou tradicí.

Od mečů konkurenčních značek se tyto meče liší hned několika prvky, podstatně zlepšujícími jejich použitelnost v praxi. Jedná se především o snahu přiblížit se při jejich výrobě co možná nejvíce původním samurajským mečům. Tato snaha se týká zejména konstrukce čepelí a zpracování materiálů, které jsou při jejich výrobě použity.

Meče Munenori jsou rozděleny do dvou základních kategorií, Kojiro a Battle. Bez ohledu na ceny mečů jsou u mečů v kategorii Battle značky Munenori při výrobě použity následující postupy...

Zvlášť broušený hrot kissaki

Původní samurajské meče v shinogi-zukiri, měly ve většině případů kissaki broušený a leštěný zvlášť, stejně jako výrazné žebro yokote, tvořící hranici mezi kissaki a zbytkem čepele.

Čepele s hiraniku nebo haniku

Aby nedocházelo k vylamování příliš velkých zubů při setkání ostří meče s tvrdším materiálem, měly čepele samurajských mečů tzv. hiraniku. Čepel byla podle konstrukce od hřbetu nebo shinogi směrem k ostří kována a broušena do jakési obliny vystupující do stran čepele a měla tedy jakoby sekyrovitý tvar. Dnešní sériově vyráběné repliky samurajských mečů se zužují k ostří přímo, díky čemuž jsou náchylnější k poškození ostří, stejně jako snadnějšímu zlomení čepele.

Motokassane více než 7,5 mm

Čepele původních samurajských mečů měly o poznání masivnější čepele, než většina dnešních replik, proto i meče značky Munenori dodržují tloušťku motokassane nad 7,5 mm.

Optimální poměr mezi jednotlivými částmi čepele

Aby byly čepele mečů správně vyváženy a jejich jednotlivé části nebyly nepoměrně slabší nebo naopak silnější než ostatní, byly během staletí výroby a používání samurajských mečů stanoveny optimální poměr mezi motokasane a sakikasane, stejně jako mezi motohaba a sakihaba. Tento poměr mezi uvedenými částmi čepele by měl být cca 1:0,7. Vzhledem k tomu jsou tedy stejné parametry dodržovány i při výrobě mečů Munenori.

Překládané čepele pouze z jednoho druhu oceli

U dnešních replik samurajských mečů z překládané oceli je většinou uváděna pouze ocel s vysokým obsahem uhlíku, přičemž již při letmém pohledu je jasné, že se jedná o tzv. svařovaný damašek vytvořený kombinací ocelí s vysokým a středně vysokým obsahem uhlíku (výrazné vrstvy, často také s rozdílným odstínem).

Meče Munenori z překládané oceli jsou kovány skutečně pouze z jednoho druhu uváděné oceli, s jemnou hadou. Díky tomu je u mečů maximálně proměněn efekt zvýšené houževnatosti, vzniklé jejím mnohonásobným prokováním, bez znehodnocení takto získaných vlastností čepele přidáním oceli s podstatně nižším obsahem uhlíku.

Meče Munenori složitějších konstrukcí nejsou pouze svařovaným damaškem

Stejně jako u překládaných čepelí jsou některými výrobci, ale i prodejci v dnešní době damaškové čepele chybně označovány jako san-mai nebo kobuse. Je to z toho důvodu, že Číňané takto označují meče, u kterých používají při kování dva kusy oceli, mezi který vkládají další kus oceli s rozdílným obsahem uhlíku. I když pak tyto oceli dále překládají, hotové čepele označují jako čepele v konstrukci san-mai nebo kobuse, což samozřejmě nejsou.

Meče Munenori prezentované jako meče v konstrukci san-mai nebo kobuse mají kawagane a shingane skutečně pouze z jednoho druhu oceli s rozdílným obsahem uhlíku.

Pevné tsukamaki z tradičních materiálů, s prolakováním

Tsukamaki většiny dnešních replik samurajských mečů jsou málo utaženy. Jednotlivé otáčky nejsou přitlačeny k sobě, takže mezi nimi vznikají velmi rychle mezery. Meče Munenori mají tsukamaki pevně utaženo a navíc několikanásobně prolakováno, za účelem zvýšení jeho trvanlivosti a odolnosti proti opotřebení. Pro samotný oplet jsou použity pouze přírodní materiály. V případě kůží se jedná o mořené kůže. Ne pouze barevně lakované, u kterých hrozí rychlé opotřebení a odření laku na podklad.