Munenori Sekigahara no Tatakai Damascus Wakizashi

Nagasa: 50,1 cm

Tsuka: 20,4 cm

Gitae: Maru

Motokassane: 7,5 mm

Sakikassane: 5 mm

Motohaba: 3,15 cm

Sakihaba: 2,3 cm

Kissaki: 3,7 cm (zvlášť broušené)

Sori: 1,2 cm

Materiál Nagasa: Kombinace ocelí 1095 a 1050/59-62 HRC

Bod vyvážení: 8 cm od Tsuby

Materiál Tsuky: Same a lakovaná kůže

Sageo: kůže

Tsuba: 8 cm zlacená a stříbřená mosaz

Fuchi: zlacená a stříbřená mosaz

Kashira: zlacená a stříbřená mosaz

Seppy: mosaz

Hmotnost bez saya: 1 kg

Příslušenství: zlatočerný, brokátový vak na meč (viz. fotografie), Origami (certifikát pravosti)

Tameshigiri: tatami, bambus, alternativní materiály

Bitva u Sekigahary byla nejznámnější bitvou starého Japonska ve které se utkali vojska vedené Ieasu Tokugawou a Micunari Išidou. Během této bitvy, ve které zvítězila vojska Ieasu Tokugawy, zahynulo během jediného dne na 70000 vojáků. Šogunát Tokugawa se pak stal posledním šogunátem vládnoucím Japonsku. Není bez zajímavosti, že bitvy se zúčastnil také jeden z nejuznávanějších šermířů všech dob a zaklatel školy boje se dvěma meči – Ni ten Ichi Ryu, Miyamoto Musashi.

Nagasa: Meč byl vykován v gitae maru a shinogi-zukuri, z kombinace ocelí 1095 a 1050. Ocel byla desetkrát přeložena, pro její dokonalé prokování a využití jejích vlastností na maximum. Díky tomuto zpracování oceli vystupuje na povrchu čepele nádherná hada. Výsledný vzhled pak podtrhuje výrazná linie kalení hamon, ve stylu notare. Yokote odděluje zvlášť broušený kissaki od zbytku čepele.

Geometrie čepele s výrazným hiraniku a tloušťkou 7,5 mm v motokassane pomáhá proměnit vlastnosti získané překládáním oceli a zajišťuje maximální odolnost čepele při jejím použití v praxi. Na nakago jsou gravírovány kanji pro Munenori a mei.

Saya: Pochva meče byla vyrobena ze dřeva a osazena koiguchi, kojiri a kurigatou z býčího rohu. Část ze dřeva byla pokryta několika vrstvami černé, laku a celá pochva byla následně několikrát přelakována lesklým, transparentním lakem. Pletená, kožená šňůra byla provlečena kurigatou z buvolího rohu s mosaznými shitodome a následně uváznána okolo saya jako sageo.

Tsuba: Tsuba byla odlita z mosazi s vyobrazením rodových znaků rodiny Tokugava, které byly dále zvýrazněny lehkým zlacením a stříbřením. Následně byla ošetřena tak, aby působila starobilým a použitým dojmem. Habaki je odlit z jednoho kusu mosazi, s ozdobným drážkováním a Čínskými znaky. Seppy jsou také mosazné.

Tsuka: Rukojeť byla potažena same a opletena tenkou, koženou šňůrou, ve stylu jabaramaki. Mosazné menuki ve tvaru luku a šípů byly umístěny pod oplet po stranách tsuky. Kožené tsukamaki působí po prolakování a zpevnění, jakoby bylo upleteno z ratanu. Fuchi a Kashira jsou ze stejného materiálu a ve stejném provedení jako tsuba a navzájem se tak doplňují. Čepel meče je v rukojeti zajištěna jedním bambusovým mekugi, jako tomu bylo u původních samurajských mečů.